Zakleté v ledu

Tak ještě jedna mrazivá fotoreportáž, dokud jsem okouzlená tou zimní nádherou, než začnu skučet, že je hrozná zima (což odhaduju na konec tohoto týdne). Každopádně to ranní světlo má něco do sebe, dočetla jsem se v publikacích profesionálů, že fotky, které nepořídíte za svítání nebo těsně před západem slunce, nejsou skoro k ničemu. To ranní světlo stíhám, když rozvezu děti do ústavů (vzdělávacích, nikoli výchovných) a než zasednu k práci. Ale je pravda, že jsem se musela zásobit skořicí, hřebíčkem a červeným vínem, protože "svařák" je jediný spolehlivý rozmrazovač.

Tak nejdřív já - nejsem sice v ledu (to až o půl hodiny později), ale půjčila jsem si na chvíli dlouhé nohy, tak se musím pochlubit. Abyste si nemysleli, ta boule na levé straně je brašna od foťáku, až zas tak kyprý ten levobok nemám!

Konopišťský rybník - svítá.

Vzdušný zlatavý závěs z té nejlehčí tkaniny.

Kousek vlevo, mimo záběr, stojí holčička s bublifukem.

Okno do světa "pod".

Už to prasklo!

Tohle mi připomíná buňky pod mikroskopem.

Těšili jsme se, že si po několika letech konečně zase zabruslíme na rybníku, při bližším průzkumu se však ukázalo, že z toho asi nic nebude.

Uvězněni.

Osamělost.

Mléčná dráha.

Sněhová královna.

Led ale není jen na rybníce. A já jdu do tepla, tak se mějte.